Novela zákoníku práce: Výkon jiné práce

Oblastí, která má podle připravované novely zákoníku práce doznat zásadních změn, je úprava změn pracovního poměru. Změnou pracovního poměru je standardně chápána situace, kdy dochází ke změně některé z podstatných náležitostí pracovní smlouvy, tedy buď druhu nebo místa vykonávané práce (z podstaty věci není možné během pracovního poměru změnit třetí podstatnou náležitost, den nástupu do práce).

Změny pracovního poměru jsou upraveny v § 40 a násl. ZP (Část druhá, Hlava III). V dnešní právní úpravě jsou zde upraveny tyto instituty:
a) převedení na jinou práci (§ 41 ZP),
b) pracovní cesta (§ 42 ZP),
c) přeložení (§ 43 ZP) a
d) dočasné přidělení (§ 43a ZP).
Změny v právní úpravě jsou v první řadě terminologické, když převedení na jinou práci je nově označováno jako "Výkon jiné práce" a přeložení "Změnou místa výkonu práce", a v druhé řadě faktické.

Pokud jde o výkon jiné práce (převedení na jinou práci), dnešní úprava umožňuje převést v některých případech zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu. Zákoník práce dnes vymezuje případy povinného převedení na jinou práci (kdy tak zaměstnavatel MUSÍ učinit, i nezávisle na své vůli), mezi které patří např. dlouhodobé pozbytí způsobilosti vykonávat dosavadní práci na základě lékařského posudku, ohrožení těhotenství nebo mateřství zaměstnankyně nebo je-li to třeba na základě pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu. Dále uvádí případy nepovinného převedení na jinou práci (kdy tak zaměstnavatel MŮŽE učinit, na základě své volby), jako je výpověď z některých důvodů či zahájení trestního stíhání vůči zaměstnanci pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané v souvislosti s výkonem práce. Zvláštním případem je pak možnost převedení zaměstnance z důvodu odvracení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody a ke zmírnění jejich následků.
Závažným problémem stávající právní úpravy je především možný rozpor s čl. 9 Listiny základních práv a svobod, který formuluje zákaz nucené práce nebo služby. Podle něj nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám, s výjimkou prací ukládaných v rámci výkonu trestu, vojenské služby (či náhradní služby), služby požadované v případě živelních pohrom, nebod nebo jiného nebezpečí a jednání uloženého zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých. Bez kontroverzí vyhovuje Listině základních práv a svobod pouze možnost převedení na jinou práci z důvodu mimořádné nebo živelní události či jiné nehody, byť lze argumentovat, že řadu případů, které jsou dnes v zákoníku práce upraveny jako povinné nebo nepovinné převedení, je možné chápat jako "jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých".
Přesto je navrhována změna zákona, která spočívá v tom, že ke změně druhu vykonávané práce bude vždy potřeba souhlas zaměstnance (s výjimkou právě práce požadované v souvislosti s mimořádnou nebo živelnou událostí či jinou nehodou). Důraz je tedy kladen na smluvní volnost stran a tedy potřebu oboustranného souhlasu se změnou druhu vykonávané práce.

Nově navrhované znění § 41 ZP v porovnání se současným zněním (nové znění tučně, rušené znění je škrtnuto):

§ 41

Převedení na jinou práci

Výkon jiné práce

            (1) Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci, Zaměstnavatel je povinen přidělit zaměstnanci jinou vhodnou práci v rámci sjednaného druhu práce, a není-li to možné, navrhnout mu jinou vhodnou práci, než byla sjednána, 

a) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci,

 b) nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice¹⁹⁾,

c) koná-li těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu práci, kterou nesmějí být tyto zaměstnankyně zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství,

d) jestliže to je nutné podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví v zájmu ochrany zdraví jiných fyzických osob před infekčním onemocněním,

 e) jestliže je to třeba podle pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku,

f) je-li zaměstnanec pracující v noci na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb uznán nezpůsobilým pro noční práci,

g) požádá-li o to těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu, která pracuje v noci. nebo

h) pozbyl-li zaměstnanec dočasně předpoklady stanovené jinými právními předpisy pro výkon sjednané práce.

(2) Za vhodnou práci podle odstavce 1 se považuje práce, která je pro zaměstnance vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci.

          (3) Jestliže zaměstnanec zaměstnavatelem navrženou jinou vhodnou práci odmítne, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnance, při níž zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Nemá-li v případech uvedených v odstavci 1 zaměstnavatel pro zaměstnance jinou vhodnou práci, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci po dobu jejího trvání přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Věta druhá platí obdobně, pokud zaměstnavatel nenavrhne zaměstnanci zařazení na jinou vhodnou práci, ačkoli takovou vhodnou práci pro něho má. Jestliže zaměstnanec svým zaviněným jednáním způsobil, že dosavadní práci nesmí vykonávat z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. e) a h) a zaměstnavatel pro něho jinou vhodnou práci nemá, nepřísluší mu náhrada mzdy nebo platu.

(4) Zaměstnavatel může přidělit zaměstnanci i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby jinou práci, než byla sjednána, pouze je-li to třeba k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků.

(5) Dochází-li ke změně sjednaného druhu práce z důvodů uvedených v odstavci 1, musí dohoda obsahovat důvod této změny a dobu, na kterou se změna sjednává.

(6) Odstavec 5 platí obdobně, koná-li zaměstnanec na základě dohody
o změně pracovní smlouvy jinou práci v případě, že

a)         bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení, nebo

b)        nemůže konat původní práci pro prostoj nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.

 (2) Zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci,

a) dal-li zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a g),

b) bylo-li proti zaměstnanci zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení,

c) pozbyl-li zaměstnanec dočasně předpoklady stanovené zvláštními právními předpisy pro výkon sjednané práce, avšak v tomto případě nejdéle celkem na 30 pracovních dnů v kalendářním roce.

(3) Není-li možné dosáhnout účelu převedení podle odstavců 1 a 2 převedením zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést v těchto případech i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil.

(4) Zaměstnavatel může převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou dobu.

(5) Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro prostoj nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, může ho zaměstnavatel převést na jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě, jen v případě, že zaměstnanec s převedením souhlasí.

(6) Při převedení zaměstnance na jinou práci podle odstavců 1 až 3 je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci.

(7) Zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat; dochází-li převedením zaměstnance ke změně pracovní smlouvy, je zaměstnavatel povinen vydat mu písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a době jeho trvání, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 písm. c) a v odstavci 4.

Změněna je také úprava změny místa výkonu práce, kdy již není třeba obecná úprava přeložení (změna místa výkonu práce je vždy věcí dohody), kvůli dalším souvislostem je pouze rámcově upravena změna místa výkonu práce z důvodu naléhavé provozní potřeby.
Ruší se dále společná ustanovení o změnách pracovního poměru a návratu do práce (§ 44 až 47 ZP).