První z nich je zavedení institutu tzv. vrcholového řídícího zaměstnance. Kdo je vrcholovým řídícím zaměstnancem u zaměstnavatele má být nově vymezeno v § 12 zákoníku práce:
§ 12
Vrcholovým řídícím zaměstnancem může být na základě dohody
mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jen
a) vedoucí
zaměstnanec v přímé řídící působnosti
1. statutárního
orgánu, jde-li o právnickou osobu,
2. zaměstnavatele,
jde-li o fyzickou osobu, nebo
b) vedoucí zaměstnanec, přímo podřízený
vedoucímu zaměstnanci uvedenému v písmenu a),
za předpokladu, že s ním zaměstnavatel sjednal mzdu nebo
složku mzdy, na kterou mu vznikne právo v každém kalendářním měsíci, alespoň ve
výši 75 000 Kč.
Aby tedy zaměstnanec mohl být podřízen režimu vrcholového řídícího zaměstnance, musí být splněny dvě podmínky: zaprvé musí jít o vedoucího zaměstnance přímo podřízeného zaměstnavateli, resp. jeho statutárnímu orgánu, nebo být vedoucím na nejbližší nižší úrovni řízení; zadruhé jeho mzda musí činit nejméně 75 000 Kč.
U první podmínky (vedoucí zaměstnanec na dvou nejvyšších stupních řízení) lze spatřovat dva praktické problémy:
1) Struktura řízení je u každého zaměstnavatele odlišná; zatímco u malého zaměstnavatele (např. s 20 zaměstnanci) dva stupně řízení často obsáhnou celou řídící strukturu zaměstnavatele; u velké korporace (např. s více než 10 000 zaměstnanci) se úprava týká jen zlomku vedoucích zaměstnanců, kteří pracují na nejvyšších úrovních řízení. Přitom bude pravděpodobně platit, že u malého zaměstnavatele ani nejvyšší vedoucí nesplní druhou podmínku (mzda přes 75 000 Kč), takže u takového zaměstnavatele nebude možné pravidla o vrcholových řídících zaměstnancích vůbec aplikovat. Naopak ve velké společnosti mohou mzdy přes 75 000 Kč dosahovat i zaměstnanci na dalších (nižších) stupních řízení; přesto je nebude možné považovat za vrcholové řídící zaměstnance. Možná by bylo vhodnější, kdyby rozhodování o vnitřní struktuře bylo v pravomoci zaměstnavatele, který by tak mohl určit, které zaměstnance považuje za "vrcholové řídící" a které nikoli, samozřejmě za předpokladu souhlasu (či aspoň srozumění) zaměstnance při nástupu na takové místo.
2) Souvisejícím problémem je také to, že vrcholový řídící zaměstnanec může být vždy pouze vedoucí zaměstnanec, tedy takový zaměstnanec, kterému jsou bezprostředně podřízeni další zaměstnanci. To nemusí vyhovovat z hlediska zařazení významných poradců, kteří jsou sice z hlediska struktury zaměstnavatele na stejné úrovni jako vedoucí zaměstnanci, ale nemají přímé podřízené (např. poradce generálního ředitele velké společnosti). Ani na tyto zaměstnance, přestože by jinak mohli splňovat druhou podmínku (mzdu), není možné pravidla o vrcholových řídících zaměstnancích uplatňovat.
A v čem se vlastně bude postavení vrcholového řídícího zaměstnance lišit? To má vymezit nový § 317b zákoníku práce:
§ 317b
(1) Na pracovněprávní vztahy vrcholového řídícího
zaměstnance se vztahuje tento zákon s tím, že
a) délka pracovní doby, kterou si může zaměstnanec
rozvrhnout i na dny pracovního klidu podle § 91, nesmí překročit 48 hodin
týdně,
b) § 78 odst. 1 písm. i), § 79, 83, 84, 93 a § 96 odst. 1
písm. a) bod 2 se nepoužijí,
c) při odměňování se nepoužijí § 114, § 115 odst. 1 a 2, §
116 a 118,
d) při jiných důležitých osobních překážkách v práci mu
nepřísluší náhrada mzdy, s výjimkou náhrady mzdy podle § 192.
(2) Pro účely poskytování náhrady mzdy podle § 115 odst. 3
nebo náhrady mzdy podle § 192 platí pro tohoto zaměstnance stanovené rozvržení
pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.
Prvním zásadním rozdílem je úprava délky pracovní doby. Tu si může tento zaměstnanec rozvrhovat sám, přičemž si rozvrhuje až 48 hodin týdně. Zatímco pro běžného zaměstnance činí stanovená pracovní doba nejvýše 40 hodin týdně (a práce přesčas může být nejvýše 8 hodin týdně nad tento rozsah), u vrcholového řídícího zaměstnance lze automaticky (jakoby již v základní stanovené pracovní době) počítat s maximálním týdenním rozsahem práce přesčas.
V návaznosti na to se nepoužijí některá ustanovení upravující pracovní dobu, poněkud nepřehledně vypočtena odkazem na paragrafy v písm. b); jedná se o: definici práce přesčas, délku stanovené týdenní pracovní doby, maximální délka směny, povinnost zaměstnavatele vypracovat písemný rozvrh směn, úpravu práce přesčas a povinnost evidovat pracovní dobu.
Dále se na vrcholové řídící zaměstnance nepoužijí některá ustanovení ohledně odměňování (příplatek za práci přesčas, ve svátek, noční práci, v sobotu a neděli).
Vrcholový řídící zaměstnanec tedy má podle nové úpravy na jednu stranu požívat větší svobody, když si bude moci sám flexibilně určovat pracovní dobu, na druhou stranu není chráněn proti práci přesčas (do zákonem umožněných 48 hodin práce týdně) a není nadstandardně odměňován za práci v neobvyklou dobu. Do značné míry je možné říct, že se zákon snaží vyjít vstříc firemní praxi, neboť představa, že někdo bude např. generálnímu řediteli společnosti stanovovat rozvrh směn a evidovat jeho práci přesčas, je nejspíš iluzorní.
Vrcholní řídící zaměstnanci jsou ti, kteří jednají v zájmu společnosti, čemuž podřizují své pracovní nasazení, časové vytížení a plánování dne. Generálnímu řediteli zpravidla není možno dávat harmonogram směn. Výhodu dle mého názoru spatřuji v tom, že týdenní pracovní doba a doba přesčasu, tj. 48 hodin, jsou zcela v dispozici těchto zaměstnanců. Ti se mohou z minuty na minutu rozhodovat, jak budou svou pracovní dobu realizovat. V důsledku toho není rovněž potřeba zabývat se výpočty pro příplatky za práci přesčas či za práci v noci, neboť takovému zaměstnanci by nepříslušely. Odměna těchto zaměstnanců by uvedené podmínky zahrnovala již sama v sobě. Jistou nevýhodu můžeme nacházet v tom, aby tento institut nebyl ze strany zaměstnavatelů zneužíván, neboť laicky řečeno vytváří kategorie zaměstnanců, kteří si de facto budou moci na úseku pracovní doby dělat, co chtějí. Snahou zákonodárce tak bylo tento institut omezit pouze na úzkou skupinu zaměstnanců, kteří budou opravdu pro zaměstnavatele řídící.
OdpovědětVymazatZákoník práce dosud neupravuje zvláštní kategorie zaměstnanců na vrcholových řídících pozicích. Z hlediska posuzování jejich práv a povinností v rámci pracovněprávního vztahu nejsou umožněny žádné výjimky a aplikuje se na ně běžná právní úprava. Někdo může být názoru že tento "nedostatek" v zákoně následně činí v praxi nemalé potíže. Například generálním ředitelům podniku nemá kdo určit rozvrh pracovní doby. Pracují podle množství pracovních úkolů a aktuálních potřeb firmy. Skutečně odpracovaná doba je zde samozřejmě vedena fiktivně. To chtějí zákonodárci evidentně změnit. Já osobně nevidím důvod proč zákon měnit. Možnost rozvrhnout si pracovním týden dle vlastní vůle na 48 hodin je na jednu stranu pokroková myšlena, nicméně se domnívám že to vlastně reálně nic nezmění. Pracovní doba zaměstnanců na těchto pozicích je stejně mnohem vyšší než 48 hodin týdně. Vycházím z vlastní zkušenosti u členů mé rodiny. Naopak zaměstnanci na vrcholových řídících pozicích akorát přijdou o řadu příplatků na které mají aktuálně nárok.
OdpovědětVymazatUpřímně řečeno nerozumím tomu, proč vzniká takováto změna, protože pokud budu chtít někoho jmenovat do pozice řídícího pracovníka, tak ho jmenuji oficiálně pomocí vnitřních směrnic každého podniku. Práce vrcholového managementu je určitě velice důležitá, ale myslím si, že toto je záležitost týkající se spíše velkých a středních podniků, kdy je činnost podniku velmi ovlivňována rozhodnutími a prací těchto pracovníků. Jak je zde uvedeno, pokud by menší firma měla přijmout takovouto změnu, může dojít k tomu, že ji to maximálně přivede ke krachu. Podle mě pokud má takováto změna nastat, tak podmínky musí být nastaveny univerzálně, tak aby byli je plnit nejen velké a střední podniky, tak především malé, protože si myslím že náš trh je plný malých podniků, které by to velice ovlivnilo. Přeci mzdové náklady jsou něco co se odvíjí od finanční situace podniku a ne že nám zákon bude říkat, kolik by pracovník na vedoucí pozici měl pobírat mzdu.
OdpovědětVymazatÚspěch firmy je velmi často závislý na vedoucích zaměstnancích. Jedná se o osoby, které činí za firmu důležitá rozhodnutí, organizují jiným práci. Tráví ve firmě mnohem více času, než činí stanovená týdenní pracovní doba. Tím vznikají problémy při proplácení přesčasů, čerpání překážek v práci. A právě tuto situaci by měl vyřešit nový institut vrcholových řídících zaměstnanců.
OdpovědětVymazatVrcholovým zaměstnancem se stane za výše uvedených kritérií na základě dohody se zaměstnavatelem, ovšem dále musí být splněna další podmínka, musí být odměňován smluvní mzdou. Jeho mzda musí být sjednána v takové výši, aby mu pravidelně v každém kalendářním měsíci bylo vypláceno alespoň 75 000 Kč (původně bylo navrženo 100 000 Kč, ale tato částka byla v rámci připomínkového řízení snížena). Zaměstnancům na nejvyšším stupni řízení nemá kdo určit rozvrh pracovní doby. Fiktivně je zpravidla vedena i skutečně odpracovaná doba,protože většinou pracujou podle potřeb firmy. To by se mělo po zavedení nového institutu změnit.
Budou mít možnost rozvrhovat si pracovní dobu do rozsahu 48 hodin týdně sami, a to i na dny pracovního klidu. V případě 48 hodin u vrcholových řídících zaměstnanců starších 18 let se bude jednat o maximální rozsah pracovní doby bez rozlišování mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a prací přesčas.
Osobně si myslím, že tento institut Vrcholového řídícího zaměstnance je do jisté míry zbytečný. Vrcholový pracovník přijde o příplatky. A navíc navrhovaná maximální pracovní doba bude opět oficiálně vykazována jako nižší než bude ve skutečnosti. V návrhu se diskutuje o rozvržení pracovní doby zaměstnancem na výše zmíněných 48 hod. za týden. Když přijde mimořádný problém nebo bude potřeba něco dodělat do termínu, tak se opět bude oficiálně vykazovat nižší pracovní doba na úroveň 48 hod. týdně.
OdpovědětVymazatMůj názor je takový, že výhodou pro tohoto Vrcholového řídícího pracovníka a zároveň nedostatkem celé akce, že nemá kdo určit rozvrh pracovní doby. Pracují podle množství pracovních úkolů a aktuálních potřeb firmy. Fiktivně je zpravidla vedena i skutečně odpracovaná doba.
OdpovědětVymazatBudou mít možnost rozvrhovat si pracovní dobu do rozsahu 48 hodin týdně sami, a to i na dny pracovního klidu.
Nevýhodu vidím v tom, aby tento institut nebyl ze strany zaměstnavatelů zneužíván a aby se zde neobjevovali lidé, kteří si de facto budou moci na úseku pracovní doby dělat, co chtějí.
Vrcholový řídící zaměstnanec musí být odměňován smluvní mzdou. Jeho mzda musí být sjednána v takové výši, aby mu pravidelně v každém kalendářním měsíci bylo vypláceno alespoň 75 000 Kč (původně bylo navrženo 100 000 Kč, ale tato částka byla v rámci připomínkového řízení snížena). Bude se tak jednat pouze o řídící zaměstnance, u nichž je použití výjimky opodstatněné. Omezí se tím možnost účelového zneužívání tohoto institutu v praxi na úkor bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců.
OdpovědětVymazatMyslím si, že se jedná o dobrý krok. Pozitivní je hlavně to, že se tato pozice zlegalizuje, jelikož věřím tomu, že spousta vedoucích pracovníků firmy, kteří věnují takřka všechen čas, který mají, chodu firmy byla do této doby odměňována pouze formou "odměn". Nyní budou mít vše legálně na papíře. Je skvělé, že si vedoucí pracovníci budou moci rozvrhnout pracovní dobu tak, jak budou potřebovat, jelikož někdy, kdy vše funguje tak, jak má, nemusí na pracovišti být vůbec přítomni, zatímco, když je nějaký problém, stráví nad ním řadu dnů i nocí. Na druhou stránku nebude docházet ke zneužívání této flexibilní pracovní doby, jelikož jim nebudou propláceny například příplatky za přesčas.
OdpovědětVymazatPodle mě se jedná o skvělý nápad. Vrcholový manažeři tímto budou podpořeny ve své pracovní flexibilitě. Je skvělé, že se nemusí dodržovat pevná pracovní doba, rozvržení práce či jiné požadavky bezpečnosti práce. Ruku na srdce, ono to dneska už je úplně normální, ale díky této novele bude vše zlegalizováno, což považuji za skvělé.
OdpovědětVymazatŘekl bych, že tím chce zákonodárce nějak reflektovat požadavky velkých firem, ve kterých jsou na vrcholové manažery vysoké požadavky, nosí si práci domů, a když se něco pokazí, tak to musí okamžitě řešit. Podmínky mzdy min. 75 000 Kč tam je dle mého právě proto, aby se podmínky vztahovaly pouze na tuto skupinu adresátů a zaměstnavatelé to nezneužívali ke stanovení těchto náročnějších podmínek i v případech, kdy nejsou nutné (zvlášť v dnešní době by to šlo snadno, když je každý poskok označovaný jako manažer něčeho, řidič má pod sebou závozníka a hnedka to je manažer logistiky), elegantnější řešení, než pomocí minimální možné mzdy pro takový režim mě nenapadá.
OdpovědětVymazatJak je již zmíněno, vidím to také jako pozitivní krok. Hodně podobně obsazených pozic jsou časově náročná místa a myslím si, že i psychicky náročná a mělo by to být patřičně zhodnoceno. Jako minimální bonus vidím pravě rozvržení pracovní doby. Podmínka minimální výše mzdy je také na místě, přeci jen na tuhle hranici nedostane ani mnoho vedoucích funkcí a kdyby se tomu tak stalo a skoro každý, kdo je jen trochu řídící pracovník by si sám stanovoval pracovní dobu, by toho mohl právě využít a sejít se v jednom úseku víc takových pozic, přineslo by to dle mého názoru problémy. V závěru myslím, že je to vhodně nastavené.
OdpovědětVymazatMyslím si, že žádný zákon by neměl diktovat podnikům jak si má určovat své vedoucí pracovníky. Nevýhodu vidím především pro malé podniky, jelikož platové nároky jsou velice vysoké. Možná by měl být dány procentuální počet vrcholových zaměstnanců,aby nedocházelo k využívání pracovní doby 48 hodin, ale jinak bych všechno nechala v kompetenci podniku.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatVedoucí pracovníci by měli být vybíráni podle svých znalostí a schopnosti lidi vést. Neměli by být stanoveni žádným zákonem.
OdpovědětVymazatNe všechny pozice si vyžadují řídícího zaměstnance. Někde potřeba je a někde naopak ne. Podnik by si měl sám určit, zda jsou pro něj řídící pracovníci přínosem nebo ne.
Vedoucí pozice jsou psychicky, ale i fyzicky náročnější než ostatní pozice. Vyžadují si tedy některé z výhod jako je platové ohodnocení a možnost plánování pracovní doby.
Můžeme tedy říct, že tento zákon má opět své výhody i nevýhody.
V některých příspěvcích se objevuje, že může být tento institut zneužit a že je to nevýhodné pro malé podniky. V zákoně je ale napsáno, že se zaměstnanec stává vrcholovým řídícím zaměstnancem na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tudíž si myslím, že to zneužít nejde. Ani nikde není napsané, že každý podnik musí takového vrcholového řídícího zaměstnance mít.
OdpovědětVymazatOsobně trochu nechápu, proč by měla být v zákoně uvedena takovýmto způsobem nějaká konkrétní mzda. Souhlasím samozřejmě s tím, že tento zaměstnanec musí být placen dobře a lépe, než ostatní, nechápu ale, proč to musí být alespoň 75 000. Z čeho je toto vyvozeno. Obecně mi tato novela nepřijde moc povedená a evokuje mi to spíše situaci, źe někdo někde zatlačil, aby se něco takového udělalo, tedy, že z toho bude mít prospěch pouze malá skupina zatímco pro ostatní se buď nic nezmění nebo je to poškodí.
OdpovědětVymazatDle mého názoru mi přijde tato novela zákoníku práce zcela zbytečná. Myslím si, že není třeba nějak upravovat postavení a definice řídících vrcholových pracovníků. Přijde mi, že tito zaměstnanci se velice liší dle typu společnosti ve které pracují. Velice zvláštní mi přijde stanovovat minimální mzdy pro vrcholové řídící pracovníky. Také si myslím, že v mnohé společnosti i bez této novely mají možnost flexibilní doby pro své pracovníky.
OdpovědětVymazatTato novela mi moc na místě nepříjde. Nevím proč by měla být v zákonu upravená minimální mzda tohoto zaměstnance, určitě závisí na velikosti společnosti. Jako plus vidím flexibilní pracovní dobu, ovšem háčkem je, že je zvýšena až na 48h, což mi opět příjde trochu zcestné. Myslím, že většina těchto zaměstnanců pracuje přesčas a přišla byc tak o příplatky.
OdpovědětVymazatDle mého názoru firma je závislá na vedoucích zaměstnancích, ti ve firmě dělají důležitá rozhodnutí, které závisí na úspěších firmy. Proto chápu, že tito zaměstnanci mají vyšší platové ohodnocení, ale nechápu proč musí být minimální mzda alespoň 75 000. Tyto podmínky by si firmy měly stanovit podle svého uvážení.
OdpovědětVymazatPodle mě se tato novela týče spíše středních a větších podniků. Nemyslím si tedy, že je nutné upravovat postavení řídících vrcholových pracovníků.
Podle mého názoru je tato novela nesmyslná. Žádný zákon nemůže podniku přikázat podniku určovat vedoucí pracovníky, navíc minimální plat ve výši 75 000 Kč mi přijde opravdu přehnaný. Zejména pokud se jedná o menší podniky, kdy zaměstnavatel nemá dostatek finančních prostředků na tak velký plat, navíc by to mohlo znepříjemnit vztahy na pracovišti.
OdpovědětVymazat