Francouzský prezident Emmanuel Macron podepsal začátkem září významnou novelu zákoníku práce. Podle Macrona se jedná o změny nezbytné pro ekonomiku i společnost, zejména z důvodu relativně vysoké nezaměstnanosti (9,8 % v červenci 2017). Proklamovaným cílem reformy je liberalizovat francouzské pracovní právo, usnadnit zejména mladým lidem najít zaměstnání. Ti v současnosti hledají ve Francii práci nejhůře.
Pracovní právo je v současnosti ve Francii upraveno komplexem řady dílčích předpisů a nelze jej jednoznačně zařadit ani do soukromého ani do veřejného práva. Zpravidla se uvádí, že je součástí práva sociálního. Sociální aspekt pracovního práva se projevuje zejména úpravou nezaměstnanosti a minimální mzdy.
Základní principy francouzského pracovního práva jsou upraveny v Ústavě páté francouzské republiky a patří mezi ně zásady, které známe i z českého ústavního práva, jako např. právo na práci, svobodnou volnu povolání, právo na stávku, zákaz diskriminace apod. Dále nalezneme dílčí otázky pracovního práva zejména v zákoníku práce, občanském zákoníku, ale i trestním zákoníku nebo zákonech týkajících se kolektivního vyjednávání.
Podstatnou roli hraje také judikatura vyšších soudů, významným zdrojem pracovněprávní úpravy jsou potom kolektivní smlouvy (tzv. proffessionnelles). Nějaká forma kolektivního ujednání se týká 95 % zaměstnanců ve Francii. Pro francouzské pracovní právo je typické silné postavení organizací zaměstnanců (odborů), které se mohou dále sdružovat do federací či konfederací. Právo na sdružování bylo poprvé na ústavní úrovni zakotveno v preambuli Ústavy čtvrté francouzské republiky (1946), která byla následně recipována do současné ústavy. Zákaz vytvářen odbory však byl zrušen již v roce 1884, od té doby tedy tyto organizace mohou ve Francii legálně působit. Ve Francii působí řada významných organizací zaměstnanců, mezi ty nejvýznamnější patří zejména CFTC (Confédération française des travailleurs chrétiens), která sdružuje 14 profesních konfederací a je zastoupena ve všech regionech. Je zajímavé, že zaměstnavatelům bylo ústavní právo se sdružovat přiznáno později, až v roce 1968. Nejznámější zaměstnavatelskou organizací je MEDEF (Le Mouvement des entreprises de France).
Dále je uveden přehled některých zajímavých práv a benefitů, které v současné době francouzské pracovní právo zaměstnancům poskytuje:
- základní týdenní pracovní doba je 35 hodin (od roku 2000),
- minimální délka přestávky je 20 minut po 6 hodinách práce,
- délka dovolené činí 30 dní za rok,
- zaměstnankyně má právo na 16 týdnů mateřské dovolené, zaměstnanec na 11-18 dní otcovské dovolené; další rodičovská dovolená je neplacená a může trvat jeden až pět let,
- minimální mzda činí 1480,27 € měsíčně a je pravidelně aktualizována podle vývoje (stav k červenci 2017),
- právo "odpojit se", tedy právo neodpovídat v určených hodinách odpočinku na pracovní maily či telefonáty (v účinnosti od ledna 2017),
- zaměstnavatel nemůže zaměstnancům zakázat užívat pracovní mail i k soukromým zprávám; ke zprávám, které jsou označeny jako soukromé, nemá přístup; obecně je kladen větší důraz na soukromí zaměstnance,
- propuštění zaměstnance je možné jen ze striktně stanovených zákonných důvodů; ochrana proti propuštění trvá od prvního dne pracovního poměru (nikoli až po uplynutí zkušební doby),
- zaměstnanec se v případě nespravedlivého propuštění může domávat odškodnění až do výše šesti měsíčních mezd.
Jak je patrné, v některých ohledech je francouzské pracovní právo více ochranářské než české, v některých aspektech ale nalezneme vyšší úroveň ochrany v českém pracovním právu (např. rodičovská dovolená, délka přestávky v práci).
Zdroje:
[1] http://www.lexology.com/library/detail.aspx?g=04707eaf-8286-4528-860c-b20c632b0ed0
[2] http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/francouzsky-prezident-macron-podepsal-reformu-zakoniku-prace/r~8e95566c9fbd11e79142002590604f2e/
S reformou prezidenta Macrona souhlasím, s tak relativně vysokou nezaměstnaností by se skutečně mělo něco dělat.
OdpovědětVymazatZajímalo by mě však, čím je to vlastně způsobené, že tolik mladých Francouzů nemůže najít práci na plný úvazek. Je to snad prokletím dnešní doby, kdy kvanta mladých lidí vystudují s odřenýma ušima nesmyslné obory jen proto, aby se mohli ohánět titulem, ale když přijdou do reálného povolání, nemají žádné praktické zkušenosti? Nebo je to tím, že zaměstnavatelé nejsou ochotni platit více vysokoškolákovi (vzhledem k jeho platové třídě), než nějakému staršímu člověku bez diplomu?
Musím ale konstatovat, že mě příjemně překvapil koncept ochrany zaměstnanců v rámci pracovního právo. Zejména se mi líbí propouštění zaměstnanců jen ze striktně zákonem daných důvodů. Věřím, že by takovou zásadu uvítalo i spoustu Čechů.
S touto novelou rozhodně souhlasím, myslím si, že je nezbytné usnadnit mladým lidem najít si zaměstnání, obzvlášť při tak velké nezaměstnanosti.
OdpovědětVymazatZaujaly mě však některá francouzská práva a benefity, které jsou zaměstnancům poskytovány. Například 16 týdnů mateřské dovolené mi oproti 28 týdnů, které máme my v ČR, přijdou opravdu málo. Překvapila mě i neplacená rodičovská dovolená, která může ve Francii trvat 1–5 let. Oproti tomu u nás v ČR mají rodiče právo na 220 tis. Kč, které si mohou vyčerpat podle vlastního uvážení, avšak v rozmezí 19 měsíců až 4 let. Výhodu však mají francouzští otcové, kteří mají právo na 11–18 dní otcovské dovolené, u nás se týdenní otcovská dovolená projednává, a pokud bude schválena, bude platit od roku 2018.
Ve francouzském právu se mi líbí, silný důraz na soukromí zaměstnance a kratší týdenní pracovní doba než u nás (40 h). Délku přestávky v práci však mají Češi delší (30 min). Co se týká ochrany proti propouštění, mají Francouzi velkou výhodu oproti Čechům, kteří na rozdíl od nich mohou být propuštěni ve 3 měsíční zkušební době – čehož někteří zaměstnavatelé rádi využívají.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatSouhlasím s touto reformou, kterou podepsal prezident Macron. Myslím si, že tento krok byl ve francouzském pracovním právo potřebný. Vzhledem k tomu, že francouzská ekonomika patří mezi nejvyspělejší na světě (G8), je míra nezaměstnanosti dosahující téměř deseti procent opravdu vysoká a je třeba, tuto situaci co nejdříve zlepšit a právní reformy týkající se pracovního právo jsou dle mého názoru tím správným směrem, od kterého se lze odrazit ke zlepšení aktuální situace na pracovním trhu. Pří pohledu na výčet zajímavých práv, mě nejvíce zaujalo právo "odpojit se", kdy zaměstnanec má právo neodpovídat v určených hodinách odpočinku na pracovní maily a telefonáty, což je pro mnohé francouzské zaměstnance nejspíše velmi dobré a jistě by podobné právo uvítalo i mnoho občanů České republiky.
OdpovědětVymazatDaniel Havlíček (E15521)
S novelou, kterou podepsal francouzský prezident Emmanuel Macron musím jedině souhlasit. Je dobře, že mladí lidé budou snadněji hledat zaměstnání. Musím říci, že i u nás někteří mladí mají problém dobré zaměstnání najít. U nás to je taky z důvodu, že většina firem vyžaduje praxi v oboru, kterou spousta lidí po vystudování střední či vysoké škole prostě nemá. Tak by mě docela zajímalo, jaký důvod to má u nich?..
OdpovědětVymazatKdyž jsem si pročetl některá práva, které mají zaměstnanci, tak musím říct, že mě se například líbí 11-18 dní otcovské dovolené, která třeba u nás není ani schválená. Co bych rád ještě vytkl je propouštění zaměstnanců jen ze striktně stanovených zákonných důvodů a v případě nespravedlivého propuštění odškodnění až do výše šesti měsíčních mezd. Tohle bych zavedl klidně i u nás, protože si někteří zaměstnavatelé kolikrát dělají až moc, co chtějí.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatmyslím si, že Macron učinil správný krok, co se týče podpisu novely, která by měla mladým lidem usnadnit volbu zaměstnání, protože nezaměstnanost ve Francii je opravdu poměrně vysoká.
Stejně tak se i v naší zemi potýkáme s nezaměstnaností mladých lidí, u nichž je vyžadována praxe, jak již bylo zmíněno v předešlých komentářích. Myslím si, že praxe na školách jak na středních, tak vysokých je dosti nedostačující a její rozsah vykonávaný na těchto školách by měl být navýšen. Nerozumím tomu, proč některé obory mají praxe o něco méně a některé zase víc, z mého pohledu by se tato doba měla sjednotit. Na druhou stranu je zde možnost, aby se studenti účastnili stáží, ale ve většině případech nejsou tyto stáže nijak finančně ohodnoceny, což si myslím, že je také špatně anebo brigády při škole, kterých se ale většina studentů neúčastní v rámci svého studijního oboru.
Co mě v článku dále zaujalo je to, že ve Francii působí mnoho zaměstnaneckých organizací (odborů), které se pak mohou dále sdružovat.
Z práv, které francouzské pracovní právo poskytuje zaměstnancům mě nejvíce oslovila výše minimální mzdy, v naší zemi se pohybuje opravdu velmi nízko, dále mě zaujalo právo odpojit se, tedy neodpovídat na pracovní maily a telefonáty a právo týkající se propouštění zaměstnance, které je možné pouze ze striktně stanovených zákonných důvodů, naopak co mě nemile překvapilo je délka mateřské dovolené a neplacená rodičovská dovolená.
Markéta Petrová (E15577)
Já musím říct, že stejně jako v tomto případě mají názory a reformy prezidenta Macrona hlavu a patu. O tom, že je ve Francii poměrně velká nezaměstnanost, na to jaká je Francie ekonomika, se ví. Nicméně dle mého názoru jsou problémem samotní francouzští občané. Všude možně a každou chvíli sledujeme jak probíhají ve Francii demonstrace a stávky, až mi přijde, že Francouzi více stávkují než pracují. Samozřejmě je potřeba nějak chránit zaměstnance, aby si s nimi zaměstnavatelé "nevytírali" podlahu, ale podle mě je sociální systém ve Francii špatně nastaven a měl by být zpřísněn, aby si zdejší lidi uvědomili, že bez práce nejsou koláče. Co se týče nezaměstnanosti mladých lidí, tak to si myslím, že není problém jen ve Francii. Největším problémem v tomto tématu je podle mého názoru existence uvedených odborů, ty v podstatě zaměstnance nabádají ke stávkám a protestům, což podle mě není vůbec dobře. V nedávné době probíhali pracovní demonstrace a stávky ve Francii a v Japonsku. Ve Francii to vypadalo tak, že lidé nepracovali, místo toho hulákali po ulicích a ničili veřejný i soukromý majetek. Naopak v Japonsku stávka u řidičů veřejné dopravy probíhala tak, že normálně pracovali a vozili cestující, ale nevybírali jízdné, čímž se všichni dostali včas kam potřebovali, ale dopravní společnosti neměly zisk, ale ztrátu za platbu pohonných hmot. To je podle mého názoru ten největší rozdíl a problém Francouzů, kteří jsou jednoduše řečeno líní "nemakačenkové".
OdpovědětVymazatFilip Říha